Brankáři NHL: Kdo má výhodu? Praváci nebo leváci?

 

 

V NHL najdeme pouze několik brankářů, kteří drží lapačku v pravé ruce. Mathieu Garon, Jose Theodore a Josh Harding vždycky vypadají v bráně trochu zvláštně. Je to pro ně výhoda nebo je to pouze shoda náhod, že se jim v poslední době tak daří?

 

Zatímco určitě najdeme argumenty pro obě strany, brankáři-praváci mají v jednom nespornou výhodu. Většina z vás bude jistě souhlasit, že již výhodou je právě ono netradiční nastavení výstroje. Hráči prostě nejsou na něco takového zvyklí. Střelba je totiž dost často rutinní či spíše instinktivní záležitostí. Hráči v poli zkrátka nemají čas přemýšlet, kde má brankář lapačku.

A protože toto zjištění nemusí být úplně nejpřesvědčivější, rozebereme si celou věc z pohledu brankáře.

 

Nejprve je nutné připomenout, že hráči střílejí na stranu, kde má brankář lapačku, daleko více. Důvodem je příchod stylu „motýlek“, který se v NHL ujal v polovině devadesátých let. Brankáři jdou na led téměř při každé střele a přitom svou lapačku přitlačí na beton. Důvodem je zde pokrytí místa pod ramenem. Tím se nad nimi logicky objevuje více místa ke skórování, neboť prostřelit brankáře je dnes již dosti těžké. Střelcům alespoň vyhovuje zmenšení výstroje, které rovněž týká i lapačky.

 

Hráči se tedy snaží střílet do horních rohů, protože místo mezi betony je až příliš dobře pokryté. Přesto nesmíme zapomenout, že ke vstřelení gólu jsou stále zapotřebí dva faktory: čas a prostor. Čím více obojího máte, tím je větší pravděpodobnost, že se trefíte.

 

V současné NHL padají čisté góly (bez odrazu) na straně, kde má brankář hokejku. S odlehčenou lapačkou totiž současní gólmani operují daleko lépe než s vyrážečkou, ve které drží poměrně těžkou hokejku. Je rovněž velice dobře známo, že mezi vyrážečkou a betonem se puk chytá zdaleka nejhůře. Zde určitě nesmíme zapomenout na další faktory, které rozhodují o výsledku: kvalita střely, rychlost střely a brankářovy reflexy.

 

Na blogu statistického mága Dirka Hoaga najdeme zajímavá čísla o úspěšnosti nájezdů v prodloužení počínaje sezónou 2005-06. Zde je důkaz, že gólmani „praváci“ mají výhodu. I když se statistika vztahuje pouze na čísla z nájezdů v prodloužení, přesto hráči, kteří drží hokejku v levé ruce, mají proti brankářům-levákům o 9,1% (37,3% - 28,2%) vyšší střeleckou úspěšnost než jejich kolegové s hokejkou napravo. Střelci-praváci zase mají výhodu proti brankářům pravákům o 7,8% (32,8% - 25,5%). Za zmínku také stojí fakt, že 66% hokejistů NHL jsou leváci, zatímco pouze 10% brankářů chytá s lapačkou napravo.

Ve výsledku tedy bude mít střelec-pravák vyšší úspěšnost proti brankáři-pravákovi (32,8%). Důvod není příliš složitý: Vzdálenost mezi pukem a vyrážečkou je při střelbě kratší a střelec tedy spíše míří do místa, kde se brankáři tolik nedaří. Střela na lapačku míří přes tělo brankáře a brankáři tedy dává daleko více prostoru k zareagování. 

Díky tomu bude mít střelec-levák proti brankáři-pravákovi daleko menší úspěšnost (25%), neboť střílí z oné delší vzdálenosti. Střela na lapačku je zde přímočařejší, avšak zde mají brankáři-praváci daleko větší úspěšnost zákroků. Stejně je tomu v případě, když zvolíme zbylé dvě varianty.

 

Po tomto nepříliš srozumitelném výkladu nakonec stejně dojdeme k vysvětlení, které nám dává zdravý rozum: Brankáři s lapačkou v pravé ruce jsou takovou raritou, že na ně střelci prostě nejsou připraveni. V hokeji nakonec nerozhodují statistiky, ale výkony na ledě. Proto když se podíváte na některé zápasy, ve kterých chytal Mathieu Garon a Josh Harding, tak vám bude ihned jasné, že oba brankáři prostě svým opačným gardem zmátli své soupeře, kteří prostě neměli dostatek času, aby si na novou skutečnost zvykli.