Levoruký život mezi praváky

Život v domácnosti nemusí být těžký třeba jen pro lidi na vozíčku. Úplně stačí, když jste levák. A takových lidí u nás není málo - podle odhadů tvoří asi 10 % populace.

Většina věcí a pomůcek pro domácnost je logicky vyráběna pro praváky. O architektonickém řešení obydlí pak ani nemluvě. Poptala jsem se tedy u svých 'levorukých' kamarádů, abych si zjistila, s čím mají doma nejvíce problémů. Ještě než jsem se u kávy se zákuskem stačila svého kamaráda Petra optat, cože ho v domácnosti diskriminuje, stala jsem se sama svědkem jednoho takového handicapu. Byla jím dezertní vidlička. Nechápavě jsem zírala na to, jak Petr bojuje s dortem, který je nucen krájet tou neostrou stranou. Když se nikdo nedíval, otočil sice stranu, ale vypadal při tom dost legračně. Protože měl dort zrovna poněkud tužší korpus, byla to tvrdá bitva. Ale Petr zvítězil - se šlehačkou na nose.

Moje kamarádka Renáta se nedávno nastěhovala do nájemního bytu, kde je ale bohužel postavený sporák těsně u levé stěny. Od té doby má neustále odřený loket. Postěžovala si mi rovněž na takové banality jako otvírání skříněk či pomůcky jako nůžky, otvíráky na konzervy nebo škrabky na brambory. Docela jsme se zasmály tomu, že si její levoruká známá dokonce jednou při odemykání dveří, jež mívají většinou také závěsy na pravé straně, zlomila ruku.
Z průzkumu mi ale vyšlo, že většina leváků tyto běžné věci vůbec nevnímá. Se situací se jednoduše sžili. Nic jiného jim nezbylo. Někdy ale přijdou okamžiky, kdy si každý z nich svoji jinakost uvědomí. Moje levoruká teta si na to třeba vzpomene pokaždé, když pije kávu ze svého oblíbeného hrnečku s fotkou svých vnoučat. Při pití totiž obdivuje jen druhou, úplně bílou stranu.

Při exkurzu do světa leváků jsem ale narazila na několik webových stránek, které se na prodej potřeb pro levoruké specializují. Hned jsem toho využila a pro svého levorukého strýce jsem objednala k narozeninám speciální zahradní srp.